V mrazivém dnu 22. ledna 1942 stál v zástupu těch , kteří čekali na transport do Terezína .Bylo mu právě třináct let (* 2.1. 1929), když s rodinou své tety Idy Blochové, roz. Treichlingerové, se strýcem Benem a bratranci Rudolfem a Jiřím odjížděli z plzeňských Štruncových sadů. Tak tomu bylo i s nejbližšími příbuznými ze Štěnovic, s rodinou strýce Leopolda Treichlingera. Najednou byly daleko i vzpomínky na šťastné dny ve škole, na chvíle pohody ve Štěnovicích. Josef Hanuš Treichlinger, kluk, kterému doma říkali Honzík a který se od svých stejně starých kamarádů ničím nelišil. Ale přece. Na kabátku už rok nosil žlutou Davidovu hvězdu. Jeho jediným proviněním bylo to, že byl Židem. V Terezíně se stal opravdovou hvězdou v dětské opeře Brundibár. Od září 1943, kdy se uskutečnila premiéra opery, už Honzíka znalo celé terezínské ghetto právě skrze hlavní postavu Brundibára ve stejnojmenné opeře. A tak tomu bylo až do podzimu roku 1944. Honzíkovi bylo patnáct a jeho krátká životní pouť končila. Dne 16. října 1944 nastoupil do předposledního terezínského transportu na východ. V cíli na Honzíka a všechny Židy z českého Terezína čekal osvětimský koncentrační tábor. Osvětim byla a stále je synonymem pro smrt. V letošním říjnu už uplynulo 75 let, kdy chlapec s hvězdou na kabátu, dětská operní hvězda Terezína, viděl naposledy ve svém krátkém životě hvězdy na obloze.

Alena Vlčková

Chce se říci, že je ho v letošním létě víc než dost. Ale taková člověčí sluníčka jsou stále nedostatkovým zbožím, a proto když takové sluníčko potkáte, máte šťastný den. Už jsme si nějak zvykli na lhostejnost, nebo dokonce i zlomyslnost ve vztahu dětí a mládeže k těm, kteří už si ani nepamatují, kdy se narodili. O to víc překvapí, když potkáte mládě, které je k vám laskavé.

To tak přijdete na hřbitově ke studni, že napustíte vodu do konve a vydáte se zachraňovat usychající karafiáty a voskovky. Zároveň vám letí hlavou seznam povinností, které máte ještě před sebou, k tomu neskutečně otravuje africké vedro, ztratili jste klíče, dostali upomínku z knihovny, odešla lednička a vůbec krátce řečeno, katastrofy neberou konce. A co se najednou nestane. U studny je drobné holčičí stvoření, blonďaté vlasy se derou zpod cyklistické helmy, kraťasy a tričko a – úsměv. „Tady máte natočenou vodu,“ špitne nesměle, „natočím vám další konev.“ V tu chvíli si řeknete, že se stal zázrak. Všechny trable a povinnosti nafutrované v hlavě jsou rázem kdesi za obzorem. Za chvíli jsou naplněné všechny konve kolem studny. „To aby měli lidi vodu připravenou,“ ještě dodá blonďaté stvoření. Chtě nechtě se i na hřbitově musíte usmát a opravit si zažité mínění o chování dnešních dětí a mládeže. 

A to sluníčko, co je školou povinné, je Kristýnka H. . Díky, Kristýnko, nejen za natočenou vodu.

Alena Vlčková

Nežijeme zde sami

Každoročně se do rukou lidí dostává velké množství zraněných, nemocných, nebo jinak handicapovaných volně žijících živočichů. O to, aby mohli být vyléčeni a opět navráceni do volné přírody, se starají záchranné stanice. Počty živočichů v nich rok od roku narůstají. Příčinou je jednoznačně člověk a jeho bezohledné chování k přírodě. Člověk ničí životní prostředí zvířat zahušťováním dopravních sítí i zvyšováním provozu na nich. Elektrická vedení a chemické prostředky zraňují a zabíjejí tisíce živočichů. Odcizování člověka od přírody a jejích zákonitostí pokračuje. Tento trend se snaží zastavit ochránci přírody v záchranných stanicích.

• Choďte do přírody a pokuste se jí naslouchat. Umožňujte pobyt v přírodě svým dětem.
• Předvídejte v nočních hodinách zvýšený pohyb zvířat na silnicích.
• Hlídejte si své psí miláčky při procházkách v přírodě a předcházejte jejich střetu s volně žijícími zvířaty.
• Zabezpečujte místa, do kterých by mohla zvířata spadnout (výkopy, šachty, jímky, komíny) či kde si mohou ublížit (skleněné stěny, sítě, pohozené provázky a vlasce).
• Instalujte jednoduchá pítka. Pozor, i malé vodní rezervoáry mohou být smrtelnou pastí. Zakryjte je nebo do nich umístěte předmět (kámen, prkno), po kterém se zvířata budou moci dostat ven.
• Buďte pozorní při sečení trávy.
• Umožněte zvířatům žít ve vaší blízkosti. Vytvořte si „živou zahradu“.

Která zvířata potřebují pomoc?

Ptáci

ANO

• Holátka, ochmýřená ptáčata nebo mláďata jen málo opeřená potřebují lidskou pomoc vždy. Hledejte hnízdo, ze kterého ptáče vypadlo. Pokud ho tam nelze vrátit, je nutné ptáče zahřát a okamžitě volat záchrannou stanici.
• Lidskou péči vyžadují i ptáci zranění nebo nemocní, zesláblí nebo uvěznění v nepřístupných místech. I tehdy je třeba co nejrychleji kontaktovat záchrannou stanici. Pro transport ptáka do záchranné stanice je vhodná tmavá krabice, neprůhledný látkový či papírový sáček. Ne ptačí klec.

NE

• Ptačí mláďata, která začínají svou leteckou kariéru, velmi často končí na zemi. Pokud nezapadnou do nějaké škvíry, rodiče si je i na zemi bezpečně najdou a nakrmí. Pokud opeřené ptáče není viditelně zraněné, není třeba si ho všímat.
• Pokud se obáváte, že by ptáče bylo ohroženo dopravou nebo predátorem (např. kočkou nebo psem), můžete je vysadit na nejbližší keř nebo větev stromu. U ptáků hnízdících v lidských sídlech (např. poštolek) vysaďte mládě do hnízda, na římsu, balkón nebo střechu.

Savci

ANO

• Pokud zajíčci, srnčata, ale i mláďata jelenů, daňků a muflonů zmateně pobíhají, vydávají hlasité zvuky nebo jsou viditelně zraněná nebo bezvládně leží na boku, či pokud je v jejich blízkosti uhynulá matka, okamžitě volejte záchrannou stanici (nebo mysliveckého hospodáře).
• Pokud s mláďaty těchto druhů manipuloval člověk nebo pes, je pomoc záchranné stanice rovněž nutná.
• Mláďata veverek nebo kun, která najdete mimo hnízdo, vyžadují pomoc záchranné stanice vždy.
• Také dospělci savců, jsou-li zranění či uvěznění v nepřístupných místech, vyžadují okamžitý zásah odborníků.
• Ježčí kojenci nalezení mimo hnízdo potřebují pomoc odborníka vždy.
• Pokud k vám v létě zabloudil netopýr, nechte večer co nejvíce otevřená okna, zhasněte a vyčkejte, až odletí. V zimě nebo je-li zraněný či zesláblý, netopýra umístěte do papírové krabice s víkem (na netopýra sahejte vždy přes hadr nebo v rukavicích!) a kontaktujte odborníky.

NE

• 90 % srnčat a zajíčků se dostává do záchranných stanic úplně zbytečně, že je někdo považoval za opuštěné. Nejsou totiž schopni ihned následovat matku a nehnutě vyčkávají jejího příchodu. Ani při vyrušení se ze svého místa nehnou.

Pokud vám není lhostejný osud zraněných živočichů a opuštěných mláďat, můžete podpořit Zvíře v nouzi, návod najdete na www.zvirevnouzi.cz nebo vám poradíme přímo v záchranné stanici Spálené Poříčí, tel.: 728 117 903, 724 759 455.

Například rodiče a děti z budoucí 5. B Vaší školy již opakovaně naší stanici přispěli, naposledy letos v květnu částkou 5.000,- Kč. Děkujeme jim za jejich štědrost.

Ing. Petr Pelikán

Záchranná stanice Spálené Poříčí